Jdi na obsah Jdi na menu
 


Agapornis

9. 4. 2010

Agapornis etiopský (Agapornis taranta)

Tento papoušek pochátí z hor Etiopie a měří 16 cm. Samečci mají tvář a přední část hlavy zbarveny červeně. Tito ptáci josu do Evropy dováženi jen velmi zřídka, naštěstí však stále častěji dochátí k jejich odchovům v zajetí. 

 Stejně jako všichni agapornisové, i tento druh by měl bý trvale držen v párech. Ovšem když se jednotlivé mládě dostane do zajetí v raném věku, může se stát velmi přítulným chovancem, se ktrerým zažijete spoustu radosti. Tohoto ptáka lze plně doporučit i majitelům zahradních voliér, neboť není citlivý vůči chladu a snáší dokonce i mrazivé počasí. Přesto by měl mít k dispozici přístřešek, kde nemrzne, a to již proto, abyste mu tam mohli předkladat potravu a vodu                                                                      

I když je taranta poměrně snášenlivý vůči jivým druhům ptáků, pro chov je přesto hodnější držet pár samotný. Dobrá pár dokáže spolehlivě odchovat 3-5 již v kleci 1m dlouhém. Hlas taranty je typický tichím cvrlikáním. Dožívá se cca 15-ti let.     Velikost kroužku: 4,5 mm

                      

Agapornis šedohlavý (Agapornis canus)

S délkou 13 cm je agapornis šedohlavý nejmenším z celého rodu. Pochází z Madadagaskaru, kde žije v malých až středně velkých hejnech na okrajích lesů a na polích. Páry se drží věrně pospolu. U tohoto druhu lze velmi snadno rozlišit samce od samice. Sameček má pírka na hlavě stříbrně šedá, samička naproti tomu nenápadné zelená.

Stejně jako agapronis jako agapornis růžohrdlý, také agapornis šedohlavý nenosí hnízdní materiál do dutiny v zobáku, nýbrž si ho zastrkává do peří na kostřeci a na hřbetě. Agapornisové šedochlaví jsou dováženi jen v malých množstvích, v poslední době jsou však často odchováváni. V tom se nijak výrazně neliší od ostatních agapornisů. Mají skutečně tichý hlas a proto se hodí i pro držení v pokojové voliéře. Dožívá se cca 15-ti let.                                                                        Velikost kroužku: 4,0 mm

                           

 Agapornis růžohrdlý (Agapornis roseicollis)

Pochází z jihozápadní Evropy a dorůstá délky 16 cm. Je to ideální pták pro chov v zahraních voliérách s vnitřním chráněným prostorem, v nichž je možni držet ho spolešně s více příslušníky téhož druhu, ne však s jinými ptáky. Protože není citlivý vůči chladu, lze ho i v zimě mít v nevytopené místronsti, kde nemrzne.

Ve společnosti více párů agapooornis růžohrdlý snáze zahnízdí. Odchov se pak podaří bez problémů, vzácností ale není ani u jednoho páru, ubytovaného v prosté kleci. Metoda izolvaného chovu je často využívána při chovu různých barevných variet. Vzhledem k tomu, že agapornis růžohrdlý si staví opravdu velké hnízdo, musí mít hnízdní budku se dnem velkým asi 25*25 cm a o výšce 35cm. Samička si tam odnaší nejrůznější stébla, trávu, listy a především čerstvou vrbovou kůru. Tu loupe na deseticentimetrové proužky větví a do budky ji nosí v kostřeci. Při źpáteční cestě sice velkou část nasbíraného materiálu ztrácí, ale přesto si během několika dní dokáže v budce postavit řádné kulaté hnízdo. Ve společné voliéře zavěsíme vždy více budek, než kolij je párů. Dožívá se cca 15-ti let.                 Velikost kroužku: 4,5 mm

                        

 Agapornis Fischerův (Agapornis fischeri)

 Vlastí tohoto 15-ti cm agapornise je Tanzánie ve východní Africe. Tento agapornis má bílý kroužek kolem očí. Žije na vysoko položených savanách od 1000 do 1700 m nad mořem, kde si staví hnízda v dutinách stromů, velkých hnízdech snováčů nebo pod střechami domorodých chatrčí. K jeho potravě patří emena travin a bylin stejně jako bobule, plody a šťavnaté zelené krmení atd.. Potrava je mnohdy přijímána přímo na zemi, Agapornise Fischerova lze úspěšně chovat v metrové kleci. Lepší  však je umístit je do voliéri. Samička snáší každý druhý den jedno vejce až do počtu 3,4-6 kusů. Mláďata se líhnou po 22 dnech sezení. Po dalších 35 až 37 dnech opouštějí hnízdo a o 14 dní později jsou samostatná.

Zdá se, že pro úspěšné líhnutí je potřebná vysoká vzdušnoost. Té napomáháme ostřikováním hnízdní budky vlažnou vodou a podáváním čerstvých vrchových větviček. Jejich kůru přináší samička podle potřeby po celou dobu sezení. Dožívá se cca 15-ti let.  Velikost kroužku: 4,5 mm

                    

 Agapornis hnědohlavý (Agapornis nigrigenis)

Tento agapornis, který má rovněž bílý kroužek kolem očí, ale šedohnědou obličejovou masku, žije v Zambii, Jinak se velmi podobá agapornisu Fischerovu, ale nemá tak doširoka roztaženou a svítivě žlutooranžovou hrudní skvrnu.

Držení a chov tohoto agapornise jsou velmi podobné jako u agapornise Fischerova a škraboškového. Tento agapornis je ve své domovině skutečně vzácný a prakticky otamtud není vyvážen, takže jeho počty v zajetí byly po desetiletí malé, jednu dobu dokonce mezi chovateli prakticky chyběl. To se však v průběhu posledních let změnilo, takže dnes už není vzácností setkat se s ptáky, odchovanmi v zajetí. Doba sezení na vejcích je asi21 dní a mláďata vylétají z budky po 40 dnech.Dožívá se cca 15-ti let. Velikost kroužku: 4,0 mm

                             

Agapornis růžohlavý (Agapornis lilianae)

Se svými 13-14 cm je nejmenším druhem agapornisů s bílým okružím kolem oka. Je velmi podobný  agapornisu Fischerovu, má ale více roztaženou, čistě jahodově červenou masku v obličeji, Na temeni ani na líchích navíc nemá šedohnědou barvu. Samičky a samečci jsou zbarveni stejně, mĺáďata matněji.

Agapornis růžohlavý pochází z východní Afriky, žije od jihozápadní Tanzánie a severozápadního Mozambiku až po sever Zimbabwe. Lze se tam sním setkak především u řek a jezer. Jeho potravu tvoří semena různých travin. stejně jako proso, plody, pupeny listů a květů.

Držení čerstvě dovezených agapornisů není jednoduché. Obtížně se přizpůsobují našemu klimatu a nepřijímají náhradní novou potravu. U nás odchování ptáci však bývají skutečně odolní. Přesto bychom je v zimě neměli nechávat v zahradní voliéře. Chov se většinou daří dobře, odchovy jsou vzácné.  Doba sezení na vejcích je 21 - 22 dnů a mladí opouštějí budku za 35 - 40 dní. Dožívá se cca 15-ti let.                                                                            Velikost kroužku: 4,0 mm       

                         

Agapornis škraboškový (Agapornis perseonatus)

Se svými 15-16 cm je největším druhem s bílým okružím oka. Je také nejrobustnější, nejsnadněji hnízdní a má nejsilnější hlas. Agapornis škraboškový se proto hodí spíše do ptačí místrnosti nebo do zahradní voliéry něž do klece na balkóně nebo v obývacím pokoji.

Stejně jako u jiných druhů (až na tarantu a agapornise šedohlavého) jsou obě pohlavý zbarvena stejně a s určitou jistotou je dokáže odlišit jen velmi zkušený chovatel. Samička je téměř vždy o něco větší, má jemnější a zakulacenou hlavu, kdežto u samce je spíše hranatá a větší. Podmínky pro držení a odchov josu stejné jako u menšího agapornise Fischerova.

Agapornise škraboškového  lze úspěšně chovat v metrové kleci. Lepší  však je umístit je do voliéri. Samička snáší každý druhý den jedno vejce až do počtu 3,4-6 kusů. Mláďata se líhnou po 22 dnech sezení. Po dalších 35 až 37 dnech opouštějí hnízdo a o 14 dní později jsou samostatná.  Dožívají se cca 15-ti let.                                                                             Velikost kroužku: 4,5 mm